Vyberte stránku

V Žitavě bydlíme od února 2018. Věděli jsme, že tu ještě nějací Češi žijí, ale nevěděli jsme kolik, neznali jsme je. Po více než roce a půl jsme sami překvapeni, kde všude na Čechy narazíte! A nemyslíme jen při nákupech v Kauflandu nebo Rewe 🙂 Údajně zde žije přes 250 Čechů a Češek. A další dojíždějí za prací. Rozhodli jsme se, že vám některé z nich představíme.

Když jsme se stěhovali do Žitavy, znali jsme jen jednu Češku, která pracuje na zdejší radnici. Časem jsme poznali mladého architekta, v bance vám se založením účtu pomůžou Češi, džungli zákonů a nařízení pro podnikatele vám česky vysvětlí na zdejší hospodářské komoře, česky se domluvíte také v lékárně, v řeznictví a dokonce v McDonald´s. A samostatnou kapitolou je zdejší nemocnice, kde potkáte opravdu hodně českých lékařů a lékařek! Díky pravidelným česko-německým setkáním v Café Jolesch jsme poznali také několik Čechů, kteří se do Žitavy přestěhovali. Chtěli bychom vám jich pár představit, protože jejich příběhy mohou být na jednu stranu zajímavé, na druhou stranu úplně obyčejné. Ale hlavně jsou inspirativní! Jejich zkušenosti se životem a bydlením v Žitavě a osobní postřehy jsou důkazem, že bydlet v Žitavě není žádné hrdinství a zvládne to opravdu každý 😉

Na českou pizzu

Možná znáte Pizzerii Sebastian v žitavské Lindenstrasse. Až budete příště v Žitavě, zastavte se tam a nebojte se mluvit česky. Pizzerie patří Katce Ryšánkové, která se s manželem a dětmi přistěhovala z Chotyně v červnu 2018. Jejich cesta do Žitavy byla podobná té naší – v Hrádku, kam se chtěli přestěhovat, nenašli vhodné bydlení. Ondřej, Katčin manžel, měl podmínku, že chce bydlet maximálně 10 kilometrů od Hrádku. A v tomto kruhu je také Žitava. A protože Katka měla předchozí pracovní zkušenost z Ebersbachu, bylo rozhodnuto.

Katka před svojí pizzerií. Foto: Lin Šerková

Byt v Žitavě našli poměrně rychle. Bydlí sice u městského okruhu, ale jejich byt má krásných 90 metrů čtverečních, zimní zahradu a cenově vyjde levněji než v Liberci nebo v Hrádku.

Katka chtěla v Žitavě také pracovat, ale nedařilo se jí najít vhodnou práci. A protože vždy chtěla zkusit něco vlastního, tak si nakonec otevřela pizzerii. Přestože je v Žitavě hodně volných domů, bytů a nebytových prostor, ukázalo se, že najít ten správný bude pěkný oříšek. Hodně pozitivní zkušenost získala při jednání s místní „hygienou“, která jí ochotně a zdarma upozorňovala, který prostor je pro její záměr nevyhovující a proč. Založení živnosti ji stálo jednu návštěvu úřadu a 10 euro.

Na otázku, co se jí na Žitavě nejvíc líbí odpověděla bez váhání: „Domů jdu přes krásně osvětlené město, kolem tří historických kašen. Všude je blízko, je tu bezpečně, dobře se tu jezdí na kole.“ Svůj život v Žitavě dokonce přirovnala k permanentní dovolené! 🙂

Katka vtipně poznamenává, že z její pizzerie se stala česká křižovatka. Taky my se tam občas zastavíme na pár slov a skvělou pizzu. A mají to tam rádi také Němci, Katka se pořád usmívá, takže už na ní mávají a zdraví ji, když ji potkají ve městě. Takže to berte také jako pozvánku do Pizzerie Sebastian 😉

Z Podkrkonoší do Lužice

Lin Šerková je fotografka a v Žitavě úplný nováček. Na rozdíl od nás ostatních ji do Žitavy nepřivedla bytová nouze, ale láska. Její přítel Leon je Němec. Hraje jako sólista na violoncello a ve Zhořelci vyučuje na hudební škole. Jejich vztah dlouho fungoval na dálku, protože Lin bydlela v Červeném Kostelci a Leon ve Zhořelci. Když se rozhodli bydlet spolu, měla Lin jedinou podmínku, že její dcera by měla navštěvovat českou školu. Zkoušeli hledat bydlení v Liberci, ale nabídka byla hodně omezená a Lin ani nechtěla bydlet v tak velkém městě. Žitava byla lepší a logická volba – dcera Maya může jezdit do Hrádku a Leon to do Zhořelce nemá moc daleko. A Lin o víkendech dál fotí svatby po celém Česku.

Lin Šerková: Fotografka na fotografii.

Jako splněný americký sen zní její vyprávění, jak se dostala k fotografování. Její fotografie dcery Mayi se tolik líbily její kamarádce, že ji „ukecala“, aby jim Lin nafotila svatbu. Když kamarádka fotky ze své svatby sdílela na facebooku, začaly se hrnout žádosti jedna za druhou. Už druhý rok měla Lin diář plný od března do října. A právem, její práce je opravdu skvělá 😉

Hledání bydlení v Žitavě je také jako z pohádky. S Leonem měli jasnou představu o budoucím bydlení: větší byt s vysokými stropy a určitě ne strohý modernistický styl. Hledání vhodného bytu v Žitavě si zřejmě užívali, Lin se nejvíc líbilo, že si byt vybírala, nehledala, nesháněla, ale vybírala. Jestli jste hledali hezké bydlení v Liberci nebo jiném velkém městě, tak tohle zní jako utopie! Nakonec se zabydleli ve vilové čtvrti mezi nádražím a historickým centrem a jako my ostatní mají stejnou zkušenost s cenou: levnější než v Liberci.

Lin o Žitavě mluví jako o klidném a inspirativním městě. Teď jí skončila sezóna svatebního focení a už se těší, jak bude fotit město. Ale k Žitavě je také kritická. Uvítala by víc dětských hřišť a hlavně jí tu chybí moderní kavárna, kde by mohla v klidu upravovat fotky ze svateb a pracovat.

Dávalo to smysl

„Dávalo to smysl,“ tak hodnotí Ondra Balvirčák svůj přesun z Liberce do Žitavy. S manželkou Petrou a dcerou tu bydlí už tři roky. Balvirčákovi náhodou narazili na inzerát prodeje bytu v Žitavě. Šokovala je cena – za stometrový byt 4+1 necelých 700 tisíc korun. Po krátkém váhání bylo rozhodnuto a rodina se stěhovala do Žitavy.

Ondra před žitavskými lázněmi.
Tohle nefotila Lin, ale já = Honza. Takže omluva za horší kvalitu 😉

Ondra pracuje jako číšník a z Liberce si ho možná pamatujete ze Svijanské u Zlatého lva. Jeho manželka Petra je momentálně v domácnosti a dcera chodí do první třídy základní školy v Žitavě. Začátky rozhodně neměli jednoduché. Ondra zvládal takovou tu hospodskou němčinu „Was möchten Sie trinken“ a Petra německy nemluvila vůbec. Vzájemně se uklidňovali, že to doženou angličtinou. Chyba lávky! Anglicky zde opravdu mnoho lidí nemluví a Ondra si dodnes vyčítá, že ve škole uvěřil pohádkám, že anglicky se domluví všude. S nadsázkou se ptá, kdo mu tehdy zamlčel, že hned za rohem je Německo 🙂

Jeho práce číšníka je časově velmi náročná, ale bohužel to není vidět na výplatní pásce. Ondra za tři roky vystřídal celkem tři „štace“, ale jeho mzda byla vždy na hranici minimální hodinové mzdy. Ani tak si nestěžuje a naopak s odstupem času velmi negativně hodnotí situaci v Česku: nízké mzdy, stejně drahé potraviny, dražší drogerie, výrazně dražší bydlení… Navíc si pamatuje jen stres, shon a obavu ze ztráty zaměstnání. Svůj předchozí život dokonce tvrdě označil za nesmysl 🙂 Naopak v Žitavě ví, že práci číšníka sežene vždy. Přesto právě v zaměstnání našel jediné minus Žitavy. Zaměstnavatelé totiž často neshody a nespokojenost zaměstnanců řeší „nabídkou“, že je nikdo nedrží a můžou jít pracovat jinam. Podle Ondry jsou zbytečně přísní, nemají zájem udržet si „zapracované“ zaměstnance a chovají se, jakoby před restaurací čekalo dalších deset nezaměstnaných číšníků. Opak je pravdou, číšníky a číšnice hledají všichni a všude!

Ondra byl krátce také nezaměstnaný a pobíral podporu. Překvapila ho její výše – po dorovnání na životní minimum pro tříčlennou rodinu dostával jen o málo méně peněz, než když pracoval jako číšník. Takový život ho ale nebavil. Ale současně pochopil, proč někteří lidé v Žitavě ani nehledají práci: za plat, který jen o málo převyšuje podporu a dávky, se jim prostě nechce pracovat.

Život v Žitavě ale ve všech směrech hodnotí kladně. Líbí se mu, že se všude dostane na kole, že si zeleninu a ovoce může nakoupit u žitavských zelinářů v Dornspachstraße přímo ze zahrádky, že je za pár minut u Olbersdorfsee, Balvirčákovi si dokonce pronajali zahrádku v zahrádkářské kolonii, kam jezdí o víkendech nebo odpoledne. Podle jeho slov ho spíš překvapuje, že se do Žitavy houfně nestěhují další lidé z Liberce, že stále neobjevili ten rozdíl.

Zase nefotila Lin 🙂 Pokusil jsem se to dohnat nějakým přednastaveným filtrem, ale asi to nepomohlo… 😀

Záměrně jsme pro náš článek vybrali nesourodou skupinu lidí – živnostnice, freelancerka a číšník. Dvě ženy a jeden muž, kteří si plní své sny, pracují a bydlí v Žitavě. Je až zarážející, jak se všichni shodnou na dvou věcech, že je v Žitavě dostupné bydlení a že Žitava je příjemná a klidná adresa k životu. Nechceme Žitavu lakovat na růžovo, netvrdíme, že je to země krále Miroslava. Také v Žitavě musíte pracovat a platit účty. Ale je opravdu překvapující, že všichni hodnotíme náš život v Žitavě podobně. Kladně, samozřejmě 😉